Významným podkladem kardiovaskulárních onemocnění je ateroskleróza neboli kornatění cév zásobujících srdeční sval. Ta vede k ischemické chorobě srdeční, jež se projeví jako infarkt, ale často vede také k srdečnímu selhání. Druhým významným zdrojem onemocnění jsou procesy stárnutí kardiovaskulárních tkání charakterizované jizvením, ukládáním abnormálních forem proteinů v srdci, tuhnutím cév a ukládáním solí vápníku do cév a srdečních chlopní. Ty pak často vedou k srdeční arytmii, izolované systolické arteriální hypertenzi, hypertrofii srdce a chlopenním vadám srdce.

Všechny tyto procesy způsobují nakonec poškození srdce, které se projeví jako chronické srdeční selhání. Jen tímto onemocněním trpí v ČR 230 tisíc lidí a jejich počet roste přibližně o 20 % za 15 let. Současně se jedná o nejnákladnější kardiovaskulární onemocnění a nejčastější příčinu hospitalizace na interním oddělení. Náklady na péči o srdeční selhání v ČR jsou odhadovány na 15-20 miliard korun ročně.

I přes výrazné pokroky je zjevné, že vývoj nových léčebných postupů a farmak pro léčbu srdečního selhání a ostatních forem kardiovaskulárního onemocnění představuje jednu z priorit biomedicínského výzkumu. V centru zájmu vývoje stojí především postupy ovlivňující bioenergetiku srdečního svalu, zásahy do neurohumorálních interakcí mezi srdcem a ledvinami a dále postupy ovlivňující specifické patofyziologické cesty vedoucí k rozvoji tohoto onemocnění, a to jak na bázi konvenčních léků, tak interference s genovou expresí molekulárních cílů.